Jak jsem se dostal k netmoderování

O netmoderování jsem se začal zajímat, jak to tak v životě bývá, čirou (a určitě šťastnou) náhodou. Asi jako většina lidí jsem se setkával s diskuzemi a blogy, ale moc jsem nepřemýšlel o jejich „zákulisí“. Spíš jsem přemýšlel o jevech, které tam otravují život. Třeba proč si někdo jde vybít svou přebytečnou energii sportem a jinému asi stačí ventilovat svou agresi tím, že to někomu nandá v diskuzi. Nebo proč někoho uspokojuje množství jeho nic neříkajících příspěvků ke všemu možnému (nebo stále říkajících totéž – bohužel také ke všemu možnému) atd. A když jsem se dověděl o moderování, přišlo mi to jako moc zajímavá věc. Jak jsem již napsal, jsem v této oblasti nováčkem, a to i přes svůj věk (střední – zatím bez krize). Jsem tady, protože mám blízko ke vzdělávání i k počítačům a 17 let pracuji ve školství nebo kolem vzdělávání. Učil jsem na VŠ, SŠ a nejvíce na VOŠ. Vlastně ještě delší dobu se snažím kamarádit (no jak kdy) s tím, co nás začalo kdysi fascinovat jako Personal Computer. Jaký to tenkrát byl div přírody (no přírody asi zrovna ne) proti sálovým počítačům, které bylo nutno krmit balíky děrných štítků. Živě si vzpomínám na fakultní sovětský počítač EC-1045, což byl představitel tzv. Jednotného Systému Elektronických Počítačů (JSEP zemí RVHP). Ale častěji si nostalgicky vzpomenu na zázračnou 286 s 1 MB RAM a na WIN 3.11 (to už ne tak nostalgicky).

Původně jsem ekonom, ale od laissez-faire a laissez-passer jsem došel spíš k úvahám jak dlouho ještě bude trvat ten „trvale udržitelný rozvoj“, růst HDP, HNP, exportu, importu, příjmů a čeho všeho ještě. Kdypak už někdo přijde na to, že to ale rychle uteklo. A tak jsem se v posledních letech trochu odklonil od své původní aprobace (učitelství ekonomických předmětů) k výuce písemné a elektronické komunikace, techniky administrativy, obchodní korespondence, ochrany osobních údajů a utajovaných informací. V současné době se věnuji grafickým předmětům v NÚOV v oddělení STÚ a odtud jsem se dostal k Metodice a k netmoderování.

Pokud jde o vyučování obecně – asi nejvíc bych si přál, aby se ve školách zvýšila hodinová dotace výuky k lidství. (Nebo by se spíš měla zavést, protože jsem ji nějak za svou 22 a 17letou rodičovskou praxi vlastně nezaznamenal. No, nebudu pesimista – asi na to měly smůlu jen moje děti.) V této souvislosti mě v jedné diskuzi zaujal příběh o tom, jak pí učitelka radostně hlásila mamince prvňáčka: „S vaší dceruškou už je to mnohem lepší, už není tak zvídavá!“ (Dlouho jsem se tak hořce nezasmál – v diskuzích navrhuji otevřít téma černý humor ze školních lavic).

Těším se na setkávání s Vámi všemi především v diskuzích sekce Odborné vzdělávání.

Zdraví

Jirka

Ing. Jiří Vetýška
netmoderátor Metodického portálu rvp.cz
v rámci projektu Metodika II při VÚP v Praze
e-mail: vetyska@rvp.cz
www: www.rvp.cz, www.vuppraha.cz